Osmdesát tři organizací podepsalo část kodexu EU o značkování výstupů z AI

Od 2. srpna 2026 platí v Evropské unii článek 50 nařízení o umělé inteligenci. Kdo dodává systém, který vyrábí text, obraz, zvuk nebo video, musí zařídit, aby jeho výstupy nesly strojově čitelnou značku. Jak na to, nařízení neříká. Od toho je kodex správné praxe, který pod vedením Úřadu pro AI sepsali nezávislí odborníci a který Komise s Evropskou radou pro umělou inteligenci uznaly za dostatečný způsob, jak splnění povinnosti doložit. Podepsat ho může každý, koho se týká, a Komise průběžně zveřejňuje seznam těch, kdo to udělali.

V tabulce je o jedno jméno víc, než souhrn nad ní tvrdí

Stránka se seznamem má dvě tabulky vedle sebe: první pro poskytovatele, druhou pro ty, kdo systém nasazují. České znění nařízení jim říká zavádějící subjekty, dál je tu pro čitelnost slovo provozovatelé. K 23. srpnu 2026 vypisuje první tabulka 83 jmen a druhá 152. Souhrn nad nimi ale uvádí 82 a 152 – u provozovatelů obě čísla sedí, u poskytovatelů se liší o jedno.

Jde o vlastní přepočet obou vypsaných tabulek: žádné jméno se v nich neopakuje a obě jsou seřazené podle abecedy. Ve 45 případech podepsala táž organizace obojí, takže různých organizací je na seznamu 190 – a přesně o „zhruba 190 organizacích“ mluvila Komise 31. července, dva dny před účinností. Nejnudnější vysvětlení rozdílu je nejspíš to správné: souhrn je z července, tabulka pod ním se doplňuje dál.

Dobrovolný je kodex, povinnost platí i bez něj

Ty dvě věci se pletou snadno a kodex to ve svém úvodu předjímá sám: jeho dodržování nepředstavuje nezvratný důkaz, že povinnosti z článku 50 jsou splněné. Opačným směrem to platí taky. Kdo nepodepsal, povinnost má stejnou, jen musí orgánům dozoru nad trhem ukázat, že jeho vlastní řešení je stejně účinné, interoperabilní, robustní a spolehlivé. Posuzuje se to případ od případu a v každém členském státě zvlášť.

Pokuta za porušení článku 50 sahá podle článku 99 odst. 4 nařízení do 15 milionů eur, a jde-li o podnik, do 3 % jeho celosvětového ročního obratu; rozhoduje vyšší z obou hodnot. U malých a středních podniků včetně začínajících se to obrací a strop tvoří hodnota nižší. Pokuty za povinnosti poskytovatelů obecných modelů smí Komise vymáhat rovněž od 2. srpna, to je ale jiná část nařízení a jiný adresát.

Co se podpisem první části slibuje

Formalita to není. Kodex vychází z toho, že žádná jediná technika značkování dnes sama o sobě čtyřem zákonným požadavkům nevyhoví, a chce proto vrstvy nejméně dvě: podepsaná a časově orazítkovaná metadata o původu obsahu a k nim nepozorovatelný vodoznak zapsaný přímo do pixelů nebo do vzorků zvuku. Otisk obsahu a záznam o jeho vytvoření se počítají jen jako doplněk, samy nestačí. Meze obou technik jsou přitom známé: metadata odpadnou při překódování souboru a vodoznak v textu je nejslabší tam, kde je textu málo.

Právě u textu udělalo konečné znění nejtvrdší krok. Dřívější návrhy nabízely místo vodoznaku podepsaný list o původu; z výsledku zmizel. Vodoznak teď musí nést každý volně psaný text delší než 200 tokenů, výjimku má jen text velmi krátký. Signatář k tomu musí zdarma nabídnout nástroj, kterým si kdokoli ověří, že značka v obsahu je; zpoplatnit ho smí jedině ten, kdo má míň než milion uživatelů měsíčně a komu provoz detektoru působí podstatné náklady. A do 2. února 2027 mají signatáři zprovoznit řešení, díky kterému nebude nutné pouštět detektor od každého výrobce zvlášť.

Kdo v první tabulce je a kdo v ní není

Z velkých jmen podepsaly první část OpenAI, Google, Meta, Microsoft, Anthropic, Mistral, Cohere, Aleph Alpha, Black Forest Labs, Synthesia, Getty Images, Lenovo, Bria.ai a Resemble.ai. Na seznamu naopak není Amazon, Apple, Nvidia, IBM, Adobe, xAI, Stability AI, ElevenLabs, Midjourney ani Hugging Face. Není tam ani jedna z čínských laboratoří, jejichž váhy se u nás běžně stahují – Alibaba, DeepSeek, Moonshot, MiniMax a Zhipu.

Nic protiprávního to samo o sobě neznamená. Povinnost z článku 50 odst. 2 dopadá na poskytovatele systému AI uvedeného na unijní trh, a kdo jen zveřejní váhy modelu, takovým poskytovatelem být nemusí. Komise k tomu dodává, že první část smějí podepsat i dodavatelé značkovacích a detekčních řešení a tvůrci modelů, přestože zákonná povinnost míří na někoho jiného. Zhruba polovinu všech signatářů tvoří podle ní malé a mladé firmy z informatiky, telekomunikací, školství a maloobchodu.

Druhou část podepsaly i úřady

Ve 152 jménech druhé tabulky stojí vedle firem jako Iberdrola, Lufthansa nebo Fastweb i instituce veřejné správy: Evropský účetní dvůr, Rumunská národní banka, provinční rada v Barceloně a rumunská župa Harghita. Dává to smysl. Článek 50 odst. 4 ukládá provozovateli oznámit umělý původ nejen u hlubokých podvrhů, ale i u textu zveřejněného pro informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu, a povinnost odpadá jen tam, kde text prošel lidským přezkumem nebo redakční kontrolou a kde za jeho zveřejnění někdo nese redakční odpovědnost. Kudy přesně ta hranice vede, pokyny Komise nevymezují.

Od září 2026 čeká signatáře práce ve dvou pracovních skupinách, po jedné na každou část kodexu. Ověřování původu obsahu zatím zůstane tam, kde je dnes: kdo chce vědět, jestli obrázek nese značku, musí zkoušet detektory jednotlivých výrobců postupně. Termín, který to má změnit, je 2. února 2027, a zavazuje právě jen těch 83 podepsaných.

Zdroje

• Evropská komise: Strong backing for the Code of Practice on Transparency of AI-generated Content (31. 7. 2026) včetně seznamu signatářů
• Code of Practice on Transparency of AI-Generated Content, úplné znění (PDF, 38 stran)
• Nařízení (EU) 2024/1689, české znění – články 50 a 99
• Bird & Bird: Taking the EU AI Act to Practice: The Final Transparency Code of Practice (22. 6. 2026)